Během září se na pultech knihkupectví objevila trojdílná série knih doslova našlapaných bludišti. Možná, že si teď říkáte: „A co jako? Bludiště jsou zábavou tak leda pro děti…“ Ano, je pravda, že většina z nás dospělých, si pamatuje, že se blouděním na papíře zabývala naposledy někdy v dětství. Nebo možná ještě, když luštily naše děti, nakoukli jsme jim přes rameno. Vězte ale, že za směsí čar a uliček se skrývá mnoho přínosů pro všechny generace. Jakožto trenérka paměti proto i já zařazuji mezi cvičení na mých lekcích právě procházení bludišť. Pojďme se tedy podívat podrobněji, k čemu všemu je takový labyrint dobrý.
Projít z bodu A do bodu B a přitom pokud možno nezabloudit, vyžaduje zvýšenou koncentraci pozornosti, což je schopnost, která se v dnešní době, kdy jsme přehlceni informacemi a podněty, stává čím dál náročnější. U dětí předškolního a školního věku se vyplatí ji posilovat zejména v souvislosti s učením. Věnovat dostatečnou pozornost informaci, kterou se chci/potřebuji/mám naučit, je totiž naprosto zásadní předpoklad toho, aby si mi to opravdu povedlo. Když se nad tím zamyslíte, netýká se to vlastně jen dětí, viďte? I my dospělí si potřebujeme pamatovat mnoho informací a tedy se na ně soustředit. Ve vyšším věku pak lze trénink soustředění považovat za součást prevence degenerativních onemocnění mozku, jako je Alzheimerova nemoc a jiné typy demence.
Každý z nás má na procházení kreslenými bludišti svůj vlastní systém. Někdo si ho pečlivě prohlédne celé předem a teprve potom jej prochází tužkou. Jiný se na každé křižovatce zastaví a ujde kousek cesty vpřed jen očima, aby zjistil, která z cest je slepou uličkou a která naopak vede dál. A další se nebojí bloudit a vracet. Ať už volíme kteroukoli variantu, každou z nich posilujeme svou prostorovou orientaci. A poctivé cvičení na papíře v bludišti, přináší výsledky v reálném životě při práci s mapou i pohybu v terénu. To, jakým způsobem se k bloudění postavíme, navíc vyžaduje zapojit naše analytické a logické myšlení.
Zejména u dětských luštitelů, řekneme si, je zřejmý i přínos v rozvoji jemné motoriky. Zúžit toto tvrzení jen na děti, by ale bylo velmi krátkozraké. S přibývající chytrou technikou ubývá činností, při nichž bychom i my dospělí pracovali s jemným materiálem. Ruce míváme mnoho hodin v kuse v jedné poloze na klávesnici počítače, případně obrazovce telefonu, a neúmyslně, ale zato soustavně si tak zaděláváme na potíže s karpálními tunely. Ruku na srdce, kdy jste naposledy psali rukou delší text než pár poznámek? Nemohu ale opomenout ani nejstarší generaci. Možná se zdá jemná motorika nevýznamnou, ale věřte, že pro zachování soběstačnosti a schopnosti postarat se sám o sebe, je nezastupitelná. Citlivost prstů se s věkem přirozeně snižuje a stačí si představit, jak otravné je, když člověku nejde otočit stránka v knize nebo se bojí vzít do ruky talířek po babičce, aby ho nerozbil…
V neposlední řadě, prohlédnete-li si bludiště na následujících stranách pozorně, zjistíte, že každé z nich má své vlastní prostředí, atmosféru a mnoho detailů. Jsou ale černobílá. Proč tedy nevzít do ruky pastelky a nevybarvit je? Jakkoli se právě Vám zlíbí a zamane. Potěšíte tím svoji pravou mozkovou hemisféru a výborně se u toho relaxuje.
Za sebe tedy doporučuji si občast trochu toho bloudění na papíře naordinovat. A pokud jste pro, tak tady si bloudivé knížky můžete hned objednat…
Jsem certifikovanou trenérkou paměti III. (nejvyššího) stupně, autorkou knihy Pamatujte si to, co potřebujete a lektorkou metody Feuersteinova instrumentálního obohacování. Klíčový je pro mě přesah technik a metod, se kterými pracuji, do běžných každodenních situací, které moji klienti řeší.