Učení nemusí být mučení

Prázdniny jsou za námi a s novým školním rokem přichází nové školní výzvy. Nejeden rodič si před koncem srpna povzdechl, že už je to tu zas. Škola, testy, písemky a zkoušení. Dějepis, zeměpis, přírodopis, jazyky a s nimi hromada letopočtů, pojmů, slovíček. Když si to takto napíšeme jako seznam, vypadá to docela strašidelně… Ale být to tak určitě nemusí.

Takovou blbost si pamatuješ!

Mozek člověka se původně vyvíjel pro jiné účely, než je zapamatování velkého množství informací. Jeho hlavním úkolem bylo rychlé rozhodnutí, zda toho medvěda, který stojí proti mně, mám šanci ulovit já, nebo je lepší rychle utíkat pryč. A informace, které se tehdy člověk potřeboval naučit a zapamatovat si, se zkrátka učil praxí a nápodobou.

Je-li tedy naším úkolem, naučit se dlouhý seznam slovíček nebo letopočtů, který je už na první pohled nudný, mozek bude místo učení stále odbíhat k zajímavějším myšlenkám. Ostatně, určitě se vám taky někdy stalo, že jste se na konci právě přečtené stránky přistihli, že vlastně vůbec nevíte, o čem byla, protože přemýšlíte o něčem jiném. Proto je potřeba informace, které chceme „dostat do hlavy“, naservírovat mozku v zajímavější podobě.

Film v hlavě

Být, bydlet, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek… a tak dále. Seznam vyjmenovaných slov, která umíme jako básničku. Aby je ale dítě umělo správně používat, potřebuje je znát v kontextu i se slovy příbuznými. Když se vyjmenovaná slova po B učil můj syn, vymysleli jsme na ně společně krátký příběh. Zkuste si ho během čtení představovat jako film.

Byl jeden kluk a ten bydlel na venkově, kde obýval malý byt. Byl to jeho příbytek, ve kterém měl krásný nový nábytek, ale žil tam s ním i dobytek. Měl, pravda, zvláštní obyčeje, ale jinak byl docela bystrý. Každý den trhal byliny pro svou kobylu a býka na loukách kolem Přibyslavi.

Viděli jste ve své představě toho podivína, místo, kde žil i jeho neobvyklé spolubydlící? Pokud si takový příběh navíc dítě vymyslí samo (a čím bude bláznivější a absurdnější, tím lépe), bude ho (a jeho mozek) bavit a zapamatování tak bude mnohem efektivnější.

Učivo zakreslete do mapy

Vytvořit si příběh na nějaký seznam slov je prima, řeknete si, ale co když se má mé dítě naučit do přírodopisu mnohem obsáhlejší soubor informací, které mezi sebou mají různé vztahy, které je třeba pochopit. Na to si přece s příběhem nevystačí.

Přesně na takové situace si ale můžeme nakreslit … myšlenkovou mapu. Je to v našich končinách zatím ještě málo používaný způsob zápisu informací nikoliv pod sebe, ale do prostoru. Při tzv. lineárním zápisu (tedy na odrážky pod sebe), zapojujeme více levou polovinu našeho mozku. Je to ta, která má na starosti slova, čísla, logiku, seznamy a analýzy. Tedy všechny potřebné věci, řeknete si možná. Ale když se nad tím zamyslíte, využíváme pak pro učení jen jednu polovinu našeho mozku. A to je škoda, ne?

Zakreslíme-li si informace do myšlenkové mapy, která bude barevná a sem tam třeba i s malým obrázkem, zapojíme do procesu učení i polovinu pravou. Tu, v níž se skrývá naše představivost, má ráda barvy a rytmus a pomáhá nám vidět danou problematiku jako celek se vztahy mezi informacemi.

Při vytváření myšlenkové mapy tedy musí spolupracovat obě poloviny mozku, a ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, mozek to bude natolik zajímat, že se bude na dané téma opravdu soustředit a ještě přinese další asociace. Myšlenkové mapy totiž umožňují vidět pojmy v souvislostech a tím rozvířit další asociace.

Rozsah tohoto článku není takový, abych mohla rozebrat myšlenkové mapy dopodrobna, ale věřím, že s pomocí jedné jednoduché mapy, kterou si můžete prohlédnout na úvodním obrázku, si uděláte představu, jak na to. Podrobný návod včetně praktických cvičení (a dalších mnemotechnik) pak najdete v mé knize Pamatujte si to, co potřebujete.

Možná si teď říkáte, že to je strašně časově náročné a že klasické biflování je přece rychlejší, ale nebojte se to vyzkoušet. Z počátku to opravdu může trvat déle, než vymyslíte příběh nebo nakreslíte myšlenkovou mapu, ale postupně se „rozhýbe“ i pravá polovina mozku a s každým dalším pokusem to půjde rychleji. A navíc nezapomínejme, že právě tím vymýšlením už se učíme. Z mé zkušenosti stačí takový příběh vymyslet, jednou či dvakrát převyprávět a je to. Nebojte se tedy v novém školním roce, vymýšlet „blbosti“ a kreslit barevné mapy.